PROFIL SBORU

Pražský smíšený sbor patří dlouhodobě ke špičce české neprofesionální sborové scény. Dosáhl mnoha úspěchů doma i v zahraničí a získal řadu ocenění na prestižních pěveckých soutěžích, mj. na mezinárodní soutěži pěveckých sborů Praga Cantat. Kromě koncertů na domácí půdě reprezentuje české interpretační umění na četných zahraničních turné; dosud jich absolvoval více než šest desítek. Patří mezi ně návštěvy většiny evropských zemí, Spojených států amerických, Kanady, Japonska, Izraele, Číny a Egypta.

Repertoár sboru zahrnuje širokou škálu duchovních i světských děl mnoha světových autorů počínaje mistry baroka (Schütz, Vivaldi) přes přední reprezentanty období klasicismu (Mozart, Haydn, Beethoven) až po autory 19. a 20. století (Schubert, Verdi, Brahms, Mahler). Největší důraz však klade na českou tvorbu, zejména na odkaz klasiků Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, mistry 20. století Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů i autory naší nedávné současnosti Antonína Tučapského, Zdeňka Lukáše či Petra Ebena. Sbor často interpretuje i ruské pravoslavné zpěvy či české, moravské a slovenské lidové písně.

Sbor spolupracuje s významnými profesionálními orchestry, sólisty a dirigenty (Severočeská filharmonie Teplice, Komorní filharmonie Pardubice, Hudba Hradní stráže a Policie České republiky, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Jaroslav Svěcený, Vladimír Válek, Vratislav Kříž, František Zahradníček), vystupuje na prestižních koncertních pódiích (Rudolfinum, Obecní dům, Pražský hrad) a své umění prezentuje i ve významných médiích (Česká televize). Ročně absolvuje kolem dvaceti koncertů doma i v zahraničí a má na svém kontě několik profilových CD.

Z NEDÁVNÉ DOBY

K nejvýznamnějším počinům Pražského smíšeného sboru v uplynulých koncertních sezónách patří řada zahraničních zájezdů: Japonsko (2012), Srbsko (2013), Lotyšsko (2014), Čína (2015), Rakousko (2016), Německo a Polsko (2017, 2019) a Kanada a Litva (2018).

K největším úspěchům sboru na domácí půdě lze počítat provedení Requiem Giuseppe Verdiho v pražském Obecním domě a v katedrále sv. Víta k 200. výročí skladatelova narození (2013), tři slavnostní koncerty k Roku české hudby ve spolupráci s Komorní filharmonií Pardubice (2014), uspořádání koncertu k uctění památky Miroslava Košlera s provedením Brahmsova Německého requiem (2017) či provedení Dvořákova oratoria Svatá Ludmila ve spolupráci s Divadlem J. K. Tyla v Plzni a Filharmonií Hradec Králové na třech koncertech v Plzni, Praze a Hradci Králové v září 2021. 

Pražský smíšený sbor byl rovněž pozván k účinkování na prestižních festivalech Smetanova Litomyšl (2015), Mene Tekel (2017), Dvořákova Praha (2018) a Martinů fest Polička (2018). Roku 2016 se sboru dostalo cti provést ve světové premiéře neznámou původní verzi kantáty Bohuslava Martinů Polní mše. V roce 2019 sbor s velkým ohlasem zahájil tradiční Dny duchovní hudby Prachatice a vystoupil na pražském festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos. V témže roce provedl Pražský smíšený sbor v rámci zájezdu do Polska spolu s Podkarpatskou filharmonií Rzeszów Symfonii č. 2 Gustava Mahlera.

AKTUÁLNĚ

K 75. výročí svého založení vydal Pražský smíšený sbor v roce 2020 nové profilové CD „Pocta českým tvůrcům“ se skladbami A. Dvořáka, V. Nováka, B. Martinů a Z. Lukáše.
Po vynucené více než roční přestávce v činnosti v souvislosti s pandemií Covid-19 zahájil sbor svou 77. koncertní sezónu sérií tří koncertů s oratoriem Svatá Ludmila Antonína Dvořáka. Dílo bylo uvedeno v rámci oslav 1100. výročí úmrtí kněžny Sv. Ludmily v Plzni, Hradci Králové a v pražském Obecním domě. Nyní se sbor připravuje na oblíbené vánoční koncerty a pokračování volného cyklu Máme hosty. 

HISTORIE SBORU

50. LÉTA

Sbor byl založen roku 1945 pod názvem Perun. Měl devět zakládajících členů a zpočátku se jednalo o sbor výhradně mužský. Brzy však byly do souboru přibrány také ženy, a vznikl tak sbor smíšený, který přinesl širší repertoárové možnosti. Až do roku 1957 byl jeho hlavním sbormistrem Miroslav Hroněk, ale již v roce 1951 začal se sborem zároveň spolupracovat tehdy dvacetiletý Miroslav Košler. V důsledku změny politické situace v roce 1948 byl sbor nuceně přesunut pod patronát závodu ČKD Stalingrad a musel změnit i svůj název na Soubor ČKD Stalingrad. V této době již sbor čítal asi 60 členů. Nutnost působit pod „hlavičkou“ velkého státního podniku však přinesla i svá pozitiva: ekonomické zajištění a možnost cest do zahraničí, kde se soubor účastnil řady soutěžních přehlídek sborového zpěvu. Mezi jeho nejvýznamnější úspěchy v této době patřilo vítězství v kategorii smíšených sborů na 1. Mezinárodní olympiádě sborového zpěvu v Paříži a účast na mezinárodní soutěži pěveckých sborů v Berlíně, kde v konkurenci osmačtyřiceti sborových těles z celého světa získal 2. místo. V roce 1951 byl sbor vyznamenám státní cenou II. stupně za dlouholetou úspěšnou práci na kulturním poli.

60. LÉTA

Roku 1960 sbor přešel do svazku celopodnikového Závodního klubu ČKD Praha a byl znovu přejmenován, tentokrát na Umělecký soubor ČKD Praha. Ve spolupráci s Akademií múzických umění byl zároveň založen Symfonický orchestr ČKD Praha s dirigentem Vladimírem Válkem a oba umělecké soubory spolu až do zániku orchestru o šest let později úzce spolupracovaly. Společně mj. absolvovaly dva zájezdy do tehdejší Německé demokratické republiky. V roce 1965 sbor při příležitosti 20. výročí svého založení inicioval uspořádání národní soutěže pěveckých sborů, jíž se zúčastnilo množství pěveckých těles z celého tehdejšího Československa. Sbor zde poprvé vystoupil a získal první cenu pod dalším novým názvem Pěvecký sbor ČKD Praha, který pak používal dalších čtyřiatřicet let.

70.–80. LÉTA

70.–80. léta představovala v historii sboru období strmého nárůstu kvality i repertoárové šíře. Klíčový vliv na toto směřování měl sbormistr Miroslav Košler, který vyprofiloval dramaturgii tělesa směrem k a capellovému repertoáru hudby 2. poloviny 20. století. S tím úzce souvisí jeho osobní přátelské kontakty s předními osobnostmi tehdejší české skladatelské generace. Týká se to především Petra Ebena, Zdeňka Lukáše a později i Antonína Tučapského, kteří některé své kompozice sboru přímo věnovali a Miroslav Košler je pak se „svým“ sborem provedl ve světové premiéře.

PO ROCE 1989

Politické a společenské změny pro roce 1989 umožnily realizování většího počtu zahraničních zájezdů než v minulosti: během prvních pěti let po sametové revoluci se podařilo uspořádat celkem jedenáct koncertních turné, mj. do Japonska, Spojených států amerických, Belgie, Francie a Itálie. Nové poměry se však negativně odrazily v ekonomické situaci sboru, a to zejména po privatizaci dlouholetého patrona, podniku ČKD, v roce 1999. Do nového tisíciletí tedy již těleso vstoupilo samostatně pod svým současným názvem Pražský smíšený sbor. V roce 2010 došlo po téměř šedesáti letech k výměně na postu sbormistra. Miroslav Košler předal vedení sboru svému žáku, dirigentu Jiřímu Petrdlíkovi, který na odkaz svého velkého vzoru při práci se sborem vědomě navazuje.